Koně nám propůjčují křídla, která postrádáme.
Pan Brown

Hedvábné peří

22. února 2010 v 17:26 | Terka
http://img5.rajce.idnes.cz/d0503/2/2253/2253599_cc991b0bd0a92103a6d1a1fd47b63bb3/images/kone-Tyncany37.jpg
Divokou krajinou,
cváláš ty sám.
Kéž by se čas zastavil,
když u sebe tě mám.

Jako malý,
přišel jsi ke mně.
Veselá očka, stříbrné jiskřičky,
ty dvě malé hvězdičky.

V srdci mém zabrali kus,
život s koněm stojí za pokus.
Musíš být můj, musíš tu stát,
každé ráno očekávat mě, vesele ržát.

To mohu si přát.

Pastvina časně z rána rosou září,
malé perly, květy rostlin,
všichni se skrývají pod nebeskou září.

Hedvábné peří...


Ta záře jsi ty,
ty jsi to slunce,
tvá srst září, leskne se jen,
přátelství v očích svítí,
hvězdičky kmitají se jen.

Teplý dech cítím na své tváři každého večera,
ruce zabořím do hebké srsti časně z rána,
obličejem opřu se o hebkou šíji,
neztratím kus z Tvé víry!

Hedvábné peří, spadá na zem.
Znamení podzimu.
Obloha se zatáhla,
tvá i má tvář rychle zestárla.
Stále však nás pojí,
to pevné přátelství,
skryté v mnohé radosti.

Strávím s tebou spoustu let,
vím, že s tebou nezboří se svět.
Jsi přítel, kterého si mohu přát,
budeš mi vždy naslouchat a na srdci mě hřát.


(C)2010,
Text a foto: Tereza Matoušová.
Zákaz kopírování bez mého svolení!

Tuto báseň věnuji všem koním, kteří provázejí člověka i tím největším zlem s veškerou věrností a přátelstvím. Věnuji ji koni. Ne zvířeti. Ale živému tvorovi, jednu z opravdových přátel člověka. Protože tak jako jsou psi, jsou i koně. Oni k nám již nezvraťně patří celá tisíciletí a naše chování vůči nim není fér.
Nechť krása koní stále spočívá v jejich dlani...!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama